Biozahrada

merlík listnatý Chenopodium foliosum
Spíše by měl patřit mezi tradiční zeleniny, protože byl u nás v minulosti pěstován. Pochází z asijských pohoří, u nás se vyskytuje vzácně na rumištích jako pozůstatek bývalých kultur. Má jedlé listy a plody, nicméně znalci se vyjadřují že to nejsou ani jahody ani špenát. Ochutnávala jsem ho kdysi dávno na exkurzi na černovickou skládku. Semena jsem ulovila v brněnském Glóbusu.

Chenopodium_foliosum1.jpg

Perilla frutescens

Perilla_frutescens_mala.jpg

Tragopogon porrifolius je fialově kvetoucí příbuzná našich kozích brad. Mimochodem jedlý je i kořen kozí brady luční, která roste jak už název napovídá na louce. Máte ji někdo? Taky bych ji chtěla.
Článek o pěstování

Článek o pěstování.
To je zajímavá věc. Pokud byste ji chtěli z přírody tak doporučuju maximální opatrnost protože úplně stejně vypadá bolehlav.

Máte někdo? Zajímala by mě chuť a výtěžnost.
Pěstování

kozlicek pod snehem.JPG

Kozlíček polníček

Dá se říct "nasejete a už se ho nezbavíte". Ochotně se sám vysemeňuje a před zimou a během zimy je k dispozici.

Zajímavá zelenina je čistec Sieboldův.
Myslím že tu někdo psal že ho má, napište jak chutná, kolik se ho sklidí i další podrobnosti...

Má velké hlízy, jejichž chuť skutečně připomíná jedlé kaštany a konzistence je poměrně moučnatá.
Šípatka širokolistá má v porovnání s naší š. vodní (dříve "střelolistou") jednu nepopiratelnou výhodu. Niko nás nemůže nařknout z toho, že bychom si naše rostliny vyrýpli v naší přírodě. (š. vodní je v ČR chráněnou rostlinou). Šípatka širokolistá (její hlízy) lze jíst syrové, nebo vařené (+/- 10 - 20 minut) (a určitě se naleznou i další způsoby úprav) Vařené mají chuť ...

Z příbuzenstva řepky olejky a tuřínu. Zmiňuji ho v "SHÁNÍM".
Má ho Gengel na Gengel

Kdysi se u nás pěstovala na polích rostlina, které se takto říkalo. Botanicky je to zelenošáchor jedlý, Chlorocyperus esculentus. Jedlé jsou hlízky. Našla jsem tenhle článek a tady najdete obrázky.
Máte někdo zkušenosti?