ahoj, už jsi došel k nějakému závěru co se týče chovu ovcí? my máme zhruba 6500m travnatých ploch - 2500m louka, kterou kosíme dvakrát ročně na seno, 2500m pastviny, 1500m sad, kde kosíme a mulčujeme.
za těch pár let, co tu žijeme, jsme dospěli k úplně stejným závěrům ohledně způsobu kosení - kvalitní rakouská kosa a senoseč dvakrát ročně+motorová kosa, když nestíháme, tráva je už přerostlá nebo polehalá nebo úplně vysušená, zprvu jsme měli i běžnou sekačku na trávníček kolem domu, cestičky apod., teď už ale i to zvládáme kosou
.
k ovcím jsme se odhodlali hned první rok, protože je tu chovali přátelé, kteří tu žili před námi a vše tu pro ně už připravili, a protože jsem nějaká zvířata u domu mít chtěla. po úvaze jsme zvolili ovce (zkoušeli jsme i kozy, ale nebylo v našich silách jim vysvětlit, že se mají držet jen na pastvinách, a nelikvidovat sad a zahradu
), slepice a kočky (nejméně náročné, relativně samostatné a maximálně užitečné) a psa, který je nejnáročnější a potřebuje nejvíc času i péče. ovce jsou opravdu nenáročná zvířata, i když úplně bez práce a péče to není - dvakrát ročně veterinář kvůli očkování a odčervení + stříhání vlny a paznechtů. při intenzivním vypasání stejné plochy se její kvalita a rozmanitost dost snižuje - to, co jim chutná, vyždibují co nejmladší, až zničí i kořínky, množí se to, co nechtějí + intenzivní hnojení ovčím trusem, což některé druhy nesnášejí - takže je dobré promyslet, jak střídat vypásání a kosení. tenhle rok jsme kvůli tomu zkusili pustit ovce i do sadu, kerý tím ale utrpěl značné škody, takže spásat se dají jen plochy, které nemáš v plánu osázet, nebo tam ovce pustíš, až když je všechno dost silné na to, aby je přežilo, a volíš odolnější druhy.
plus největší problém, který jsem řešila přesně stejně jako ty - koloběh života. takže každý podzim si bereš na triko, jestli je pošleš pod kudlu, nebo vezmeš na sebe zodpovědnost, že se o ně postaráš - obstarat seno, připadně zrní nebo šrot+dodávat vodu, která v mrazech zamrzá. já to chtěla zkusit se vším všudy, protože mi navíc přišlo fér, když chci v životě jíst maso, absolvovat ten proces celý (tedy s připuštěním, odrozením mláďat, péčí o ně, zabitím atd.). absolvovala jsem ten proces dvakrát a přišlo mi pak zcela přirozené si maso ve svém životě odřeknout..jinak se mi ale to experimentování zalíbilo a myslím, že je dobré i u jiných věcí "absolvovat ty procesy se vším všudy". a taky se nám stalo hned u první asistence u ovčího porodu, že jedno mládě nepřežilo a druhé jen o vlásek, takové zážitky tě ale spíš posílí..alespoň já mám tu zkušenost, účastníš se koloběhu života a to je dobré. navíc jsem se naučila dojit, dělat sýr, jogurt, tvaroh, spřádat a jinak zpracovávat ovčí vlnu, kosit, sušit seno... myslím ale, že je taky důležité, aby ti ty ovce jako zvířata "seděli", musí ti být něčím blízké, jen pak budeš ochoten vzít na sebe všechno, co to obnáší. my bez větších problémů zvládáme ovce, naprosto jsme ale nebyli schopní snést se s kozami
už se mi to rozrostlo skoro na román, to už se ani nikomu nebude chtít číst
tak raději končím a přeju šťastnou ruku při rozhodování
andela