Rod Šípatka - Sagitaria

[pierro]

Má velké hlízy, jejichž chuť skutečně připomíná jedlé kaštany a konzistence je poměrně moučnatá.
Šípatka širokolistá má v porovnání s naší š. vodní (dříve "střelolistou") jednu nepopiratelnou výhodu. Niko nás nemůže nařknout z toho, že bychom si naše rostliny vyrýpli v naší přírodě. (š. vodní je v ČR chráněnou rostlinou). Šípatka širokolistá (její hlízy) lze jíst syrové, nebo vařené (+/- 10 - 20 minut) (a určitě se naleznou i další způsoby úprav) Vařené mají chuť podobnou jedlým kaštanům. mají moučnatou substanci, či spíše krupicovitou. Dle mého lahůdka, pokud vodu mírně osolíme a hlízky před vařením zbavíme i růstových "špiček". loupat snad ani není třeba, stačí jen kartáčkem pod vodou očistit a vařit. Špičky hlíz mohou při vaření dodat lehce nahořklou chuť. Hlízky na suchu rychle vadnou. Proto je lépe je skladovat ponořené v kbelíku s vodou. Ve svém fóliovém jezírku u mých rodičů jsem ji začal pěstovat už před cca 7 lety. Mám pro ni mnoho a mnoho nej. Oproti š. vodní je to rostlina spíše bahenní, s oblibou roste v rozmezí hloubky vody 30cm až na zamokřené břehy. Pro svůj růst potřebuje kyprou půdu. Vytváří veliké hlízy a dorůstá i přes 1m výšky. (na mém snímku je za ní keř vrby křehké, stříhané každoročně na jaře "na babku". roste ze struhy, vedoucí po vrstevnici po zahradě rodičů, v nadm. výšce cca 400mnm. Jak vidno z fotografie, snáší velice dobře i částečné zastínění. Samozřejmě se jí bude nejlépe dařit na plném slunci, ale zastínění (částečné) snášejí bez problémů. Viděl jsem krásnou lokalitu "polodivoké" š. širokolisté vysazené v jednom lomu nedaleko Náchoda. Odtud vím, že metr výšky a průměr okolo 5cm u země jsou pro tuto šípatku snadno dosažitelné rozměry. hlíza je okolo 5cm a více.
Kdesi jsem četl, že v podmínkách střední Evropy roste toliko ve studeném skleníku. S tím nemohu souhlasit. Rostliny na fotografiích nejsou nijak zimované, ani zvlášť opečovávané. Tyto rostliny vyrostly v nadmořské výšce okolo 400 až 500mnm. Rostliny jsem zasadil do struhy, odvádělící vodu z pozemku mých rodičů. Kde je voda po celý rok, vyjma nejsušších období léta, kdy je jen velmi vlhká. Rostou tu už přibližně 6 let. Struha je vykopána v štěrkovojílové zemi "červenici" (vzniklé pravděpodobně zvětráním třetihorních slepenců.) Pro růst nemají tedy příliš prostoru (prostoru pro kořeny.) Přesto listy dosahují délky (výšky) okolo 80-100 cm.
ROZMNOŽOVÁNÍ:Množení tohoto druhu je nejsnadnější pomocí hlíz, na podzim, či na jaře. Ale lze množit i zasazením sazenic bez hlízy, jen s kořeny. v úrodné hlíně (bahně) stihne i takto zasazená rostlina do podzimu vytvořit mnoho hlíz. Moje zkušenost je 8 hlíz. Z vlastní zkušenosti doporučuji zasadit rostliny na výslunné místo, do substrátu s dostatkem humusu, silného více, než cca 20cm. Lze i do mělkých nádob, o průměru alespoň 60cm. V nádobách ale často namísto tvorby hlíz vyrůstají "šlahouny" nad vodu a tvoří nové rostliny. Podle mne se jedná o rostlinu, která má největší šanci konkurovat bramborům

[Ivana]

Dokázal bys odhadnout výnos na m2 za rok? Tak aby tam zůstalo dost hlíz na obnovu, to znamená "udržitelnou sklizeň. Poslední dobou mě docela zajímají výnosy a asi sem něco na to téma dám.