Je to tak trochu zvláštní skupina zeleniny. U nás doma zatím baštíme hlavně květy. Jedlé jsou v podstatě celé rostliny (zeptejte se arionů), ale listy jsou stěží poživatelné pro jejich vláknitost. Mladé jarní výhonky by se měly dát upravovat nejlépe. Pokud vás nepředběhnou plži. V Asii se pěstují, coby zelenina. Nejobjemnější část rostlin jsou kořenové hlízky, bohaté na škrob.
Mapříklad denivka plavá varieta KWANSO, odrůda pocházející myslím už z Asie. Vysoká až metr (květ), velké, "zvarhanělé" listy, tu a tam s bílými pruhy. Pro vlhčí, ale ne podmáčená místa, nejlépe záhon, či okraj lesíka. Za pohnojení kompostem se vám odvděčí impozantním růstem.
Jíst květy je trochu obrazoborecké, ale jelikož u denivek je květ zpravidle otevřen 24 hodin, jeden den - denivka, anglicky daylilly - denní lilie, cítím se částečně ospravedlněn.
Kromě květů mají otížně přirovnatelnou, příjemnou chuť i poupata.
Existuje mnoho botanických druhů denivek, od cca 20 - 30cm vysokých, až po H. fulva, okolo 1m vysoké královny mezi denivkami. A co se týče vyšlechtěných odrůd, tak tady jdou počty do stovek, možná tisíců. V Americe dokonce existuje asociace pěstitelů šlechtěných denivek.