Biozahrada

Letos jsem se po dlouhé době vrátil k pěstování velkých barevných popínavých fazolí Phaseolus coccineus L. (Syn. Ph. multiflorus). Povedlo se mi sehnat snad všechny barvy, které jsem si z dětství pamatoval od babičky. Bílé, černé, fialově kropenaté, hnědé a hnědě kropenaté. Popínavé, s barvou květů červená, čevená a bílá i čistě bílá. I v letošním roce s poměrně nezvykle dlouhou vegetační dobou se bohužel projevilo to, že jsou to tropické rostliny, které začínají plodit poměrně pozdě a jejich vegetaci ukončí první mrazíky. Takže u nás zdaleka nevyužijí potenciál, který mají, i když letos byla úroda celkem slušná. Nejspíš to bude chtít vyselektovat trochu ranější jedince, protože v tomto se semena získaná z různých zdrojů dost lišila.

(fotky přidám)

Jaké máte zkušenosti vy a jak vám tyto fazole chutnají?

Tak to mě bude moc zajímat, jaké barvy fazolí vyrostou příští rok. V naší rodině se od nepaměti pěstovaly ty fialově strakaté, s červenými květy. Mám je vždycky na balkoně, na uzavřeném dvorku, no a někdy na zahradě. A pak se nám ty zahradní nějak pokřížily s fazolemi někde od sousedů a najednou vyrostly hnědě strakaté a s čevenobílými květy. Tak pokud jste je vyseli někde pohromadě, jsem zvědavá, jestli se uchovají všechny barvy.

Co se týče pěstování, dozrávají tím dříve a tím lépe, čím mají chudší zem. Ty, co mám na kompostě společně s cukrovou kukuřicí a hokkaidy, plodí později. Což mi až tak nevadí, stejně je sklízím hlavně zelené, semena vlastně jen na setí. Semena se samozřejmě jíst dají, ale zelené fazolky máme mnohem radši.

Pěstuju v 600m.n.m. a jdou skvěle. Na květ nasazují taky dost pozdě, ale jelikož v druhém plánu mi do půdy cpou dusík, je pro mě snadnější, oželet menší plodnost. Zjistil jsem, že mnohem víc plodí tam, kde vítr třese s květními stopkami.