Troufám si ostružiny dnes už zařadit k tradičnímu ovoci. Kromě "klasických" trnitých zahradních ostružin existuje přehršel kultivarů a kříženců jednotlivých druhů, či poddruhů ostružin, z nichž nejoblíbenější jsou kultivary bez trnů. Prvním z beztrnných ostružin byl "thornfree" s výhony až 5m dlouhými.
Všechny odrůdy ostružin potřebují dostatek živin, plné slunce, maximálně polostín a přiměřeně vlhkou půdu. pokud možno neudusanou a nejlépe bez trávy v okolí trsu.
které potřebují oporu. Takto dlouhé výhony slouží ostružinám této skupiny k rozmnožování, kdy se špička letošního výhonu ohne na konci k zemi a vroste do země. Tam zapustí kořeny, zduří a na jaře se objeví nový malý trs. Částečně odnožuje i pod zemí, ale spíše vzácně. Výhony takové délky je pro lepší kvalitu jednotlivých plodů o něco zkrátit. Já zkracuji asi na výšku své postavy. A to s prvními mrazy. Samozřejmě není nutností. Dlouhé výhony působí majestátně a někdy se docela zajímavě mohou proplétat například korunou sousedního stromu, jako na naší zahrádce u domu například po švestce domácí. Druhou skupinou ostružin je ostružina typu klasické trnité zahradní ostružiny, která roste bez potíží bez opory a její výhony trčí ze země kolmo, načež se v horní části porostu ohýbají do horizontální polohy. Tyto ostružiny se při šíření spoléhají na podzemní výhony, které za sezonu mohou pod zemí urazit i několik metrů. Proto je lépe kolem plánovaných porostů ostružin vložit do země pás silnějšího plochého pásu proti rozrůstání, nebo poctivě vysíkat několikametrový pás trávníku.