Některá rajčata na náplavech, skládkách a kolem cest, kam se dostala druhotně ze zahrádek (vyhozením ostříhaných rajčat ze zahrady někam na okraj, do lesa, do příkopu, k řece nebo potoku a podobně a případně následným splavením) i plodí. Není to nikterak ojedinělý jev, předloni jsem viděla řadu rajčat na náplavech, vloni jsem nacházela spoustu rajčat s plody i několik brambor na skládce. Letos jsme měli i na dvoře plodné rajče ze samovýsevu.
K letošním divokým rajčatům: Ke své škodě jsem tak úplně nevěřila Sklence, když psala o džungli a používala slova jako nepropustná, zahučet do rajčat a podobně. Na vlastní kůži jsem si ověřila, že divoká rajčata opravdu udělají výhony i dva nebo tři metry dlouhé a hojně větvené. Měla jsem je ve dvou řadách, asi devět sazenic (a to jsem se bála že jich bude málo) a ve středu se vytvořila hustá trojrozměrná síť z postranních větví, třeba i 20 až 40 větví ležících vpodstatě na sobě, kam často nebylo ani možné prostrčit ruku za účelem sklizně zralých rajčat. Takže pro mě z toho plyne poučení: sázet v jedné řadě, k opoře.
Sklizeň divokých rajčat jsem za těchto okolností shledala daleko více časově náročnější než těch zkřížených co jsem pěstovala vloni. Stejně jako Houbovi nám rajčata v noci ze 14. na 15.10. pomrzly.
Ještě malá poznámečka ke zpracování namrzlých rajčat: Rajčata co jsou nahoře většinou namrznou tak že jsou nepoužitelná, dá se to poznat tak že jsou velmi měkká a mají jinou barvu, takovou do šeda. Rajčata ze středních a spodních vrstev namrznou méně, ta mírně změklá je možno ještě následující den zpracovat do kečupu nebo na omáčku s tím že výsledný výrobek nedosahuje kvalit výrobku z nenamrzlých. Pevná zelená rajčata nenamrzlá vůbec se dají najít taky a je možné je nechat dozrát.