Zpravokořeňování

[sklenka]

Je to opravdu čím dál zajímavější, tu knížku si musím opatřit.
Já jsem zatím se zpravokořeňovacími pokusy skončila u větve višně řezané začátkem února a zakopané šikmo do země s odlomenými vrcholovými pupeny a naříznutými větvičkami u těch postranních. Pupeny pod zemí sice narašily (no jo, odhrabovala jsem na jednom kousku, což se prý nemá), některé dokonce i kvetly, ale pak to všechno shnilo, bohužel. Ale přiznávám, že jsem se moc nestarala.
K pokusům se švestkou jsem se zatím nedostala - snad letos.

[Ivana]

To by asi odpovídalo zakořeňování zimních řízků: Je popisováno zakořeňování výhonů, vyrostlých předcházející léto (tj, jednoletých výhonů). Řežou se jako rouby za bezmrazného počasí nejpozději do polovice února. Řízky se berou z dobře rostoucích mladších stromů z jižní (osluněné) části koruny. Neberou se uvnitř koruny, ze severní strany nebo od vrcholu. Zakládají se do vlhkého písku v dobře větraném sklepě. Je možné také vylamovat řízky s patkou.
Začátek zakořeňování je v polovině března. Zakořeňujeme v pařeništi založeném na teplo. 10 dnů před zakládáním pařeniště připravíme zapářku z koňské mrvy a listu. Příměs listu se přidává proto, že samotný koňský hnůj zpočátku velmi hřeje a později vychládá, listy tento proces ovlivní tak, že pařeniště hřeje rovnoměrně po delší dobu.
Pařeniště zakládáme asi 1 týden před zakořeňováním. Do hlubokého nepromrzlého pačřeniště dáme 40-50 cm silnou vrstvu zapářky, ušlapeme, pařeniště přikryjeme okny a zakryjeme dřevěnými deskami. Za dva až tři dny dáme na mrvu 15 cm tlustou vrstvu zahradní zeminy. Povrch posypeme slabou vrstvou písku a písek promícháme s horní vrstvou zeminy. Povrch zeminy musí být vzdálen 20-25 cm od oken. Za poledne slunečných dnů pařeniště větráme aby se zem prohřála. Pro vysazování řízků musí být odvětrána pára z koňské mrvy, půda má být mírně vlhká a teplá asi 22-24 stupňů Celsia.
Řízky mají mít délku 15-20 cm, řízky s terminálním pupenem jsou méně vhodné. Spodek řízku má být šikmo seříznut, ty s patkou se neseřezávají. Před sázením se namáčejí do stimulátorů, buď do alkoholického nebo vodného. Alkoholický stimulátor je 50% etanol s rozpuštěnými stimulátory (1 litr etanolu, 400 mg kyseliny indolylmáselné, 150 mg kyseliny indolyloctové, 100 mg kyseliny naftyloctové a 300 mg kyseliny nikotinové). Další recept na stimulátor je na 1 litr 50% etylalkoholu 500 mg kyseliny indolylmáselné a 500 mg kyseliny nikotinové. Řízky se v alkoholickém roztoku máčí 3 vteřiny. Řízky sázíme svisle, asi 2-3 cm hluboko, 5 cm od sebe, řádky 10 cm. Po vysazení mírně zalijeme vlažnou vodou. Poté pařeniště ihned zakryjeme okny a dřevěnými deskami. Řízky zpravidla zakořeňují 3-4 týdny. Po zakořenění a po přejití mrazíků pomalu větráme a odstiňujeme. Zakořeněné řízky težce snášejí přesazování, proto je ponecháme v pařeništi až do podzimu nebo do následujícího jara.
Výsledky pokusů se zakořeňováním se v různých letech liší, důležité jsou tepelné podmínky, ve kterých se řízky před zakořeňováním nacházejí.
Některými metodami se dají řízky k zakořenění připravit již na matečném stromě, takovými metodami je kroužkování a etiolizace spodních částí řízků.
Toť metoda zakořeňování zimních řízků vedoucí k největším úspěchům. Z popisovaných metod též poměrně jasně vyplývá, že je vhodné to dělat kvantitativně, jedna větvička je velmi neefektivní. Pokud chceš zakořeňovat větvičky na stromě, bylo by zajímavé zkusit to Mičurinovo udělátko (bohužel mi vyhledávač nenajde nic ani na Mičurinův příborek, ani na Mičurinův přístrojek ani Mičurinův příbor, pribor nebo přístroj).

Nepřešla tě chuť?

[Ivana]

Při hledání Mičurinského udělátka me napadlo zadat to do slovníku a vyhledat v azbuce. Tam se použitelné výsledky hledání nacházejí, nicméně je potřeba znát azbuku a překládat.
Tak se bavte:
Výsledky z googlu
Použitelný obrázek, nepoužitelný text
Předchozí odkaz prohnaný překladačem kupodivu google přeloží
Použitelný obrázek + text v azbuce, google překlad nezvládá