Pro případ, že by je někdo ještě neznal, chci doporučit divoká rajčátka (původem z Gengelu). Jsou odolná vůči plísním (buď nechytnou nic nebo trošku, ale sama se z toho rychle zvetí), naprosto nenáročná na péči, ale hlavně - ta chuť! Existují žlutá i červená (červená mám ve dvou sortách) - žlutá jsou dle mých zkušeností méně odolná i méně vzrůstná (i plody jsou menší), zato ta červená nemají chybu.
Dají se pěstovat naprosto bezúdržbovým způsobem (já je tak pěstuju): Sazenice je třeba předpěstovat tradičně, ovšem při příznivých podmínkách (teplé jaro) se tahle rajčata i samovysévají a předpěstované sazenice doženou. Po zmrzlých na jakémkoli teplém slunném místě v zahradě vydloubnu drn, nasypu lopatu kompostu, vložím sazenici, důkladně zaliju, vrátím drn a víc už se nestarám. Sazenice dávám dost nahusto - do trojsponu o odvěsně cca 40 cm, rostliny se hodně větví a rostou do šířky (jedna rostlina dokáže na plochu zabrat až 4 m2) a vzájemně se propletou, takže záhy vytvoří neproniknutelné houští - čímž ovšem vytěsní plevel a udrží si pod sebou vláhu. Rostou mi mezi nimi jen lichořeřišnice a tu a tam kopr, které se tam taktéž samy přisévají. Tenhle způsob pěstování má jedinou, zato podstatnou nevýhodu, že při sklizni musíte balancovat na palci jedné nohy, abyste toho moc nepošlapali, a stejně se vám co chvíli stane, že zahučíte do rajčat. (Každý rok si říkám, že je na něco vyvážu, ale skutek utek.) Sklizeň je posunutá do konce léta (plodí až tak od půlky srpna), zato potom je masivní. V mých podmínkách (420 m. n. m., chladné klima, ale jižní svah) rozhodně nejefektivnější odrůda.