Zkoumání života a úcta k němu

[houba]

Nemám v rodině zemědělské kořeny a jsem člověk z města. Už od dětství mám potřebu kontaktovat se s přírodou a účastnit se toho, co se v ní děje. K té účasti patří nejen pozorování a vnímání, ale také spolutvoření. Zahradnickou činnost proto chápu jako tvořivou hru, při které se učím rozumět přírodě, sehrávat se s ní a velmi mě to obohacuje. Použít pesticid je v této souvislosti něco jako otrávit své přátele - to prostě nejde. Ctím život ve všech podobách. Nejsem sice žádný buddhista, ale také nerozlišuji mezi malou a velkou vraždou. Tím pádem úmyslně nezabiju ani slimáka. Kdybych to někdy udělal tak se zahradou končím.
Hospodařit běžným způsobem mi nepřipadá nijak zábavné. Také nevím, jak bych mohl mít radost z vypěstované zeleniny nebo krásných květů, když by tomu předcházely negativní emoce a násilné zásahy proti živým tvorům. Asi nebudu očekávat, že ekosystém bude fungovat na moje povely. A trávit volný čas bojem proti plevelům a škůdcům kvůli nějakému salátu nebo několikadenní kráse květů? To snad ne...to je dost luxus na jeden lidskej život.

hezký den
Tomáš

[kořenářka]

Hranice mezi nutnou obživou a devastací je často velice tenoučká. Od nepaměti byly všude biofarmy a přírodní zahrady, vyplývá z toho, že právě péče o půdu a určitý hospodářský systém dával člověku jistotu přežití. Mohu potvrdit, že přes všechny svízele je to obrovské dobrodružství.

[Jana-ka]

Ahoj Tomáši, já mám zase naopak ze tří čtvrtin selský původ, takže mě pronásleduje utkvělá představa, že prostě na mých polnostech MUSÍ NĚCO VYRŮST, jinak rodina umře hlady Přitom moje "polnosti" mají rozměr zahrádečky jako dlaň Samozřejmě nezabíjím nic zbytečně, chemie se bojím jako čert kříže, ale pokud dojde na střet zájmů, neznám bratra. Beru to jako určité hranice: já jim nekecám do života a snažím se neškodit, ale na oplátku čekám něco podobného od nich. A co se salátů týče - pokud je nasadím k sobě, jsem za ně zodpovědná! Přece je nenechám ožírat ariony a dusit přesličkou! Btw, ti kdo tvrdí, že nejí maso kvůli chudákům zvířátkům, zapomínají na chudinky rostlinky... To, že neřvou /nahlas/ a neteče z nich krev /červená/, neznamená, že nežijou...! / tedy opět morální problém vraždy? / Jenže, co už s náma, když jsme sestrojení jako konzumenti?

[houba]

Ahoj Jano,
jak už víš, já si na zahradě víceméně hraju, i když to někomu připadá jako práce . Za deset let hraní jsem se něco naučil, takže nemám strach, že bych sklidil málo. Střet zájmů mívám jenom s těmi slimáky a je pro mě výzvou experimentovat s tím, jak je udržet od salátů a spol. v bezpečné vzdálenosti (netvrdím, že to umím). Bez ohledu na etiku je to zajímavější než volit přímočará řešení . Že bych těm různým tvorům nekecal do života, to nemohu říct - do značné míry utvářím jejich životní prostředí v dobrém i ve zlém. A právě v tom to je - oni se tomu životnímu prostředí přizpůsobí a to může znamenat leccos od pohodového soužití po sežrání velké části úrody. Takže ty oplátky dost závisí na tom, zda jsem volil promyšlené zásahy, i když musím dodat, že ne stoprocentně. Jsou další přírodní síly, které působí se mnou nebo proti mně.
Salátům podle mě nezáleží na tom, jestli je zkonzumuje arion nebo já (stejně je nenechám vykvést), takže pokud je chráním, tak sám pro sebe, nikoliv z důvodu zodpovědnosti.
Na způsob existence živočichů a rostlin znám různé pohledy. Vážně nevím, co je pravda, ale od té doby, co nekonzumuji živočichy (asi 7 let), cítím se prostě lehčí .

hezký den
Tomáš

[Jana-ka]

Jj, tato společnost má štěstí, že nemám právnické vzdělání, stala bych se advokátkou rostlin Bojovala bych za práva ředkviček na slunce a živiny stejně plamenně jako jiní hájí totéž pro slepice z drůbežáren Nevím, proč bych měla preferovat jednu formu života před jinou... Je to na dlouhé povídání, doufám, že se někdy potkáme... Jinak zastávám názor, který už v jiném vlákně zní naplno: pokud by OPRAVDU šlo o jídlo pro rodinu, veškeré ideály by velmi rychle zmizely v dál...

[kořenářka]

Myslím, že lidi se chovali k živé přírodě líp, dokud to všechno museli dělat ručně. Jednak to nestihli devastovat, a pak taky - poslední zbytky úcty obyčejnému sedlákovi zmizelys chemizací a zprůmyslněním konvenčního zemědělství. Občan prostě v jednom regálu koupí anonymní mrkev, vedle stejně anonymní tričko atd. Aby se to bezezbytku změnilo, museli bychom začít od začátku.
Zdraví Mlýnec