S evidentně osobní zkušeností mišpuli popisuje Jaroslav Svoboda ve své knize "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku" na straně 150. Odkazuji na něj proto, že jako jediný píše o generativním rozmnožování mišpule v češtině.
Velmi stručně podle výše uvedeného zdroje:
"Menší strom o velikosti 3 až 6 metrů, vhodný do každé zahrádky, plodící zvláštní, exoticky působící ovoce. Rezavě hnědé plody velikosti malého jablíčka jsou jedlé teprve po přejití mrazem, takže je to ovoce, které můžete trhat přímo ze stromu v listopadu a prosinci (podle počasí). Prodávají se i velkoplodé
odrůdy. Mišpule má krásné listy i velké bílé květy. Název je matoucí, mišpule nepochází z Německa, jen tam místy volně roste. Původem je z Orientu. Mišpule je samosprašná. Prodává se roubovaná na hlohu nebo na hrušni"
Množení: "Semena mají tak tvrdou skořápku, že vyklíčí až po dvou zimách ležení v půdě. Denní máčení v teplé vodě a pak několik měsíců studené stratifikace pomáhá, ještě lepší je sklízet pro semena nezralé plody, kdy vývoj zárodku semene je již ukončen, ale skořápka ještě neztvrdla." "Kromě množení při zpravokořeňování lze hřížit nízko rostoucí mladé větve (zakořeňování trvá až dva roky) Řízkování se dělá v listopadu, ale má malou úspěšnost"
A moje zkušenost - mišpule je zcela nenáročná, odolná, netrpí škůdci, snese polostín, snese i roubování na hloh amatérem jako jsem já. Výnosy z jednoho druhým rokem plodícího stromku nejsou nic moc, je to jen taková chuťovka která ale na zimní zahradě, kde ještě snad kromě růžičkové kapusty není nic jiného k sežrání, potěší
Na závěr jeden z mála smysluplných odkazů na mišpuli
Koupit si ji můžete tady.
Nebo můžete dostat rouby do cca konce února ode mne.