To, co se prodává v supermarketech pod názvem physalis, je opravdu mochyně peruánská Physalis peruviana. Plody jsou příjemné chuti, já i můj syn je máme velmi rádi. Podle mých zkušeností se ale u nás (alespoň v mých podmínkách; na jižní Moravě, v Praze nebo Polabí to je možná jinak) "na sklizeň" pěstovat nedají, jen na "zobnutí"
Pěstuji je už dvacet let (syn je miluje, tak mu pro těch pár plodů na podzim skáču od února kolem květináčů
). Vysévám v únoru; když se výsev nezdaří (smutnice, neklíčivé semeno, padání klíčních rostlin), opakuji jej začátkem března. Předpěstované sazenice vysazuji do velkých květináčů do kompostové zeminy smíchané se zahradním substrátem a granulovaným hnojem nebo jiným organickým hnojivem. Osvědčilo se mi pěstování ve skleníku v květináči. V mé nadmořské výšce (kolem 450m) na záhoně většinou plody nestihly dozrát, rostliny nesnášejí mráz. Ve volné půdě ve skleníku zase rostly pouze do zelené hmoty a nekvetly. Takže vždycky mám tak 3-4 rostliny v květináčích ve skleníku, na podzim je chráním ještě netkanou textilií, a když teploty klesnou pod nulu, odnesu je do sklepa, kde ještě většina plodů dozraje a je i bez slunečního svitu chuťově dobrá. Zkoušela jsem pěstovat dál přezimované rostliny, ale než se vzpamatovaly ze sklepního mučení, dohnaly je mezitím rostliny z výsevu, takže podle mých zkušeností se to nevyplatí. Pokud by byly lepší zimovací podmínky (bezmrazá místnost, dostatek světla), bylo by to možná jiné.
Plody jsou moc hezké na zdobení dortů nebo jiných dezertů, po rozevření "lampiónku" a ohnutí vzniklých "lístků" vznikne pěticípý bleděžlutý "květ" se žlutou bobulí uprostřed. Jistě to znáte z různých časopisů s recepty na moučníky, často to je tam vidět na fotkách.
Loňský rok byl tak špatný, že mi poprvé žádné plody nedozrály.