Košíkářství a pěstování vrb

[pavel]

Já s vrbičkami teprve začínám. Z koupených řízků mám nyní keříčky vysoké cca 1 - 1.5 m. Protože mým zájmem je kvetení pro včeličky, zatím nechávám růstu volný průběh. Na jednom místě se je snažím splétat, aby mi vytvořily živou stěnu. Letos ještě nevím co z nich zbude, v loňském roce je navštívily srny a dost je poničily.

[sklenka]

Můžu se zeptat, proč konkrétně jsou pro košíkářství nevhodné pruty vrb, které rostou u vody? Já jen, že tradičně se vrby pro tento účel odjakživa u vody pěstovaly (včetně těch na naší zahradě, které stojí prakticky v bažině a proutí se z nich pro pletení evidentně využívalo, ještě teď likvidujeme na půdě suché otepi). Jde o to, že naši předkové byli na kvalitu prutů méně nároční, nebo se teď už využívají jiné druhy vrb?
A dotaz č. 2: pochopila jsem správně, že vrba po léta seřezávaná, kterou pak několik let nikdo neřezal, už nikdy nebude produkovat stejně kvalitní proutí, i když se s pravidelným seřezáváním znovu začne?

[košíkář]

Pro domácké účely se používala planá vrba od vody, protože se většinou pletlo z čerstvě nařezaných prutů, které se nelámou ani při větším obsahu dužiny. Nevadilo ani, že se pruty větví a rostou díky přebytku vody dlouhé. Pro profesionální výrobu je potřeba jednak velké množství délky od 140. do 180. cm a hlavně s co největším obsahem dřeva, proutí s větším množstvím dužiny je vhodné po usušení max. na šény (pro výrobu je potřeba i neloupané proutí dokonale předsušit). Proutí pěstované na poli je prostě kvalitnější pro výrobu, proto se také v literatuře uvádí, že větším nebezpečím pro prutníky než divoká zvěř byli vždy divocí košíkáři Je ale fakt, že některá odrůda potřebuje víc vody. Ještě se nám ale nikdy nepodařilo vykoupit proutí od drobných dodavatelů, kteří stříhají podél vody, ze kterého by se po usušení a nebo oloupání dalo bez problémů dělat.
2/ pokud se několik let vrba neostříhá, přeroste a stane se z ní strom (keř), ze kterého pak už většinou nejde nařezat ani na pomlázky (viz. prutníky bývalého košíkářského družstva u Obříství ...). Dá se částečně obnovit úplným ostříháním, ale už se nedá udržovat (postřiky) a výnosy jsou minimální. Na pár košíků pro doma to stačí, ale uživit se tím asi už nedá.

[košíkář]

Ještě pro názornost přikládám fotky vrby při sklizni z babky u potoka (dobré jen na zátop) a na poli (vhodné pro košíkářskou výrobu). Je z toho taky vidět poměr požadavků na plochu pozemku v poměru k výnosům.

[Petra]

Úžasné téma, nikdy mne nenapadlo, že vrba pro košíkářské účely se pěstuje takto, až budeme mít pozemek také alternativa:-)

Petra

[sklenka]

Díky za vyčerpávající informace, taky jsem netušila, že se proutí pěstuje takhle. Takže na poli se vrba seřezává u země a vždycky vyrazí zase jen jeden prut, nebo jich po pár letech už je víc?

[košíkář]

Z každého řezu vyrazí prutů víc, největší výnos je v třetím roce, pak pomalu klesá, výdělečná životnost prutníku je kolem dvaceti let, od třetího roku je ziskový.

[Ivana]

Pro představu: kolik zhruba se dá ročně vydělat na prutníku na 1 ha?

[košíkář]

To nejde tak jednoznačně určit, jsou přesné výpočty výzkumných ústavů a popisy farmářů podle jejich zkušeností, ale záleží na pěstované odrůdě, celoroční péči, zda se prodává jen zelené proutí nebo i další výrobky z něj (loupané, ráfky, šény ...), jaké jsou náklady na pěstování, jaká je půda ve vztahu k odrůdě ... Také záleží na tom, jestli jste schopná celou úrodu prodat a za kolik, prodej na štěpku je za čtvrtinovou cenu než pro košíkářské účely. S přihlédnutím k tomuto všemu velice zhruba od 80000,- do 160000,- Kč z hektaru. To asi proti zelenině není moc, je ale třeba přihlédnout k tomu, že náklady na přípravu půdy a sadbu jsou max. 3 x za život

[andela]

Bylo by možné si od Vás objednat tak 5 kousků od každého druhu (tzn. rakovice, amerika, mandlovka, konopina)? Na zkoušku, jak by se jim u nás dařilo a taky, abych je zvládla obstarat. Já bych je pěstovala na babce, prutník zakládat nehodlám, protože jsem vzorový příklad Vámi popisovaného divokého košíkáře . Kdybyste jen viděl, z čeho já ty své košíky pletu, určitě byste se smíchy za břicho popadal...Kvalitní košíkářský prut se mi do ruky ještě nedostal a to už jsem hezkých pár kousků vyrobila. Ale mě na tom právě ta divokost baví, dělám jen doma na koleně, sobě pro radost a pro přátele, to se s profesionálním košíkařením nedá srovnávat, tam je opravdu třeba dbát na výnosy a kvalitu.
Určitě se podívám na Vaše stránky, abych se něco pořádného přiučila. Mám zrovna ořezáno a pletu v každé volné chvilce (samozřejmě z čerstvého, nepředsušeného ).
Zdravím Anděla