Zpravokořeňování

[sklenka]

Ještě k tomu vzdušnému hřížení - to zakořenění do 3 měsíců vypadá sympaticky!
Eviku, prostudovala jsem tvůj odkaz a zjistila, že pán tam používá rašeliník a akadamu, jejichž použití se mi nezdá z ekologického hlediska moc vhodné. Předpokládám, že místo rašeliníku by se dal použít jakýkoli mech, třeba ten, co nám padá ze střechy, a místo akadamy? Kompost? Kompost s pískem? Hrubý písek? Jílové kuličky s kompostem? Odleželý kravinec? Zahradní zemina? Můžu se zeptat, co jsi používala ty?

[Ivana]

Mech ze střechy bych neviděla jako plnohodnotnou náhradu lišejníku, ale zkus to. Mě by připadalo lepší použít nějaký mech lesní co je rašeliníku podobnější.

[Evik]

Ahoj Sklenko
Ono toho rašeliníku moc potřeba není, prý obsahuje i někajé stimulátory růstu a hlavně velmi dobře drží vodu. Ale kdo se k němu nedostane tak nejčastěji používá mech nahrabaný z trávníku. Ty vododržné vlastnosti jsou tam taky dobré. Jinak mech ze střechy na to vhodný není. A co se týče substrátu kolem. Jasně ta akadama je drahá + dovoz z daleka atd. Myslím, že jinde než u bonsajistů ji nenajdeš, ale má jednu velkou výhodu, že podle vlhkosti mění barvu, takže dobře poznáš kdy už je třeba zalévat. Ale zase už jsem četla, že vyzkoušeli kde co, čistá rašelina, rašelina + písek či perlit, někdo i normální zahradní zem. Já jsem konkrétně použila rašeliník a substrát co si míchám - kompost, písek, rašelina 1:1:1. Ale důležitější je kdy to nahřížíš. Já s tím začala pozdě až v červenci a taky to ještě stihlo zakořenit, ale udělat to na jaře je určitě lepší.
Ahoj Eva

[sklenka]

Díky moc za zprávu, jen ještě mi prosím napiš, jak často se ta bakule během procesu zakořeňování asi tak musí zalévat - řádově. Brouzdala jsem ještě po netu a prý se podobné operace nemají dělat v květu, takže plánovaný termín bude první polovina května (po odkvětu) a zkusím se spolehnout na místní zdroje, tedy ten mech z trávníku, kompost s pískem nebo zeminou a zaliju to výluhem z vrby. Dám vědět, jak jsem dopadla.

[pierro]

Já bych rád navázal na vegetativní množení slivoní. Podle mého by se pak mohly chovat, jako naše švestka domácí a dělat výmladky. Ale zkušenost nemám. Narozdíl od višní. několik buď botanických keřů, nebo zplanělých odrůd roste na jednom místě nedaleko mé zahrady, a už mám zasazené výmladky. Uvidím.

[Evik]

Ahoj Sklenko,
co se týče zalévání tak to bylo jako s každým květináčem. Když bylo teplo a sluníčko tak každý den a když pršelo tak dle potřeby. Pokud se nedostaneš k rostlině každý den tak bych zkusila to ještě celé zabalit do igelitu či k tomu dát nějakou nádobu s vodou a knotem. To by snad mohlo taky fungovat. S tím termínem nemusíš čekat až po odkvětu, ale klidně to udělej už při rašení. Já to dělala tak pozdě proto, že na jaře mám spoustu jiné práce a na takovéhle hraní mi nezbýval čas. Tak držím palce ať se to povede.
Ahoj Eva

[sklenka]

Evo, díky moc, jsem strašně zvědavá, jak to dopadne.
Martine, výmladků domácí švestky mám plnou zahradu, jenže problém je v tom, že mají šarku a plodí použitelné plody, jen když je vysloveně švestkový rok. Pak mám ale dva staré stromy s nějakou odolnou odrůdou, které nesou pravidelně velké vynikající ovoce, na listech je šarka patrná, ale na plodech nejsou po deformacích ani stopy a švestky vydrží na stromě až do mrazů - a pak jsou samozřejmě nejsladší a nejlepší. Podle mě musejí být roubované, i když to na kmeni není vidět, protože jsou to vícekmeny, jak už takové staré švestky někdy dopadnou, a ty nejlepší vlastnosti má vždycky jen ten hlavní, nejstarší kmen. Samozřejmě asi bude nejjednodušší přeroubovat to na nějaký výmladek nebo semenáč, a asi to taky udělám, ale zpravokořeňování mě zajímá a u švestky by bylo obzvlášť výhodné, poněvadž by se pak dál množila těmi výmladky - proto se tak pídím po tom, jak z ní udělat rovnou pravokořennou, ale přitom zachovat odrůdu.

[Ivana]

Nové téma na šarku:
viewtopic.php?f=22&t=299

[Kohant]

Švestky by mohly jít řízkovat za zelena.

[Ivana]

Dostala se mi do ruky knížka Zakořeňování a štěpování ovocných rostlin autorů Jaroslav Oplt a Ladislav Černý vydaná v roce 1955 v Praze. Prvý z autorrů pracoval spolu s R. Řetovským v ústavu pro fysiologii rostlin Univerzity Karlovy a prováděli mnoho praktických pokusů se zpravokořeňováním, v knize jsou výsledky jejich pokusů. Dále jsou v knize popsány postupy vedoucí k cíli včetně řady podmínek, které musejí být splněny k dosažení úspěchu.

Úspěchy v zakořeňování zelených řízků odrůd ovocných stromů s použitím stimulátorů záleží na druhu, odrůdě a dalších podmínkách, pohybují se od 40-90% u broskví, 32-40% u meruněk, 5-17% u jabloní, 0-9% u hrušní. Při použitáí etiolovaných řízků se procento úspěšnosti zvedá. Dále je popsáno zakořeňování zimních řízků.

Způsobů zpravokořeňování ovocných stromů je popsáno 8, jsou to většinou způsoby pracující s mladými jedinci a většinou trvají několik let.
Způsob Bordovského je ověřený v praktickém provozu pro jabloně a některé slivoně. Autoři knihy uvádějí dobrý úspěch pro 60 odrůd jabloní a 20 odrůd slivoní. Jsou potřeba jednoletí šlechtěnic odrůd, které jsou zamýšleny pro množení, na podnoži nezáleží. Na šlechtěnci provedeme zářezy nad pupeny a vysadíme šikmo do brázdy. Ponecháme nezahrnuté až do narašení pupenů, poté výhony zasypeme 5 cm zeminou, příměs rašeliny zakořenění podporuje. V prvém roce procento úspěchu u jabloní 4-92% (závisí na odrůdě), ve druhém roce 30-100%.
Způsob Špilara je podobný, pracuje se s vyzrálými větvemi plodných stromů řezanými v lednu-únoru.
Metoda hřížením Čermáka pracuje se stromy s větvemi nízko u země, metoda Kasíkova pracuje s výhony naroubovanými na pařez ovocného stromu. Oba způsoby používají kroužkování.
Způsob Brabce používá řízky, ke kterým je přiroubován pomocný kořen. Pro odrůdy jabloní má metoda úspěch 0-70% v prvním roce, 6-80% v roce druhém.
Druhý způsob podle Brabce je naroubování řízků do boku podnože.
K zakořeňování větviček ovocného stromu rostoucích v koruně se používá Mičurinův přístroj, zvaný Mičurinův příborek. Sestává ze dvou skleněných trubiček ohnutých do U. Větévka se upraví kroužkováním, převáže a nasadí se příborek. Do jednoho ramene se nalévá voda. Snadno kořenící druhy a odrůdy koření v prvém roce, těžko kořenící až rokem druhým.
Máme-li k dispozici pravokořenný strom je množení možné i způsoby využívajícími kořenové řízky.

Ale teď pozor, někteří zastánci zpravokořeňování se domnívají, že semena takovýchto stromů mají větši naději si zachovat ušlechtilé vlastnosti roubu protože už je neovlivňuje neušlechtilá podnož. Hmm, nevím. Matně si vzpomínám na Mičurina, kdoví, možná to nebyl úplně vypitej mužik. Dejte mi 200 let navíc a zjistím jak se věci mají

Tvé vzpomínání je zcela správné, hypotéza pochází od I.V.Mičurina: "Všechny ovocné stromy nenaštěpované, s vlastními kořeny (bez jakékoliv podnože) v porovnání s naštěpovanými na podnož planých druhů dávají při křížení více kulturních odrůd dobré jakosti."

V knize se dále píše o zakládání sadů pravokořenných stromů k porovnání se stejnými odrůdami roubovanými. Vzhledem k tomu, že tyto sady zakládali někdy kolem roku 1950 tak by porovnání a výsledky již měly být známy. Pokud byste na to někdo narazil tak by mě to zajímalo.