Dostala se mi do ruky knížka
Zakořeňování a štěpování ovocných rostlin autorů Jaroslav Oplt a Ladislav Černý vydaná v roce 1955 v Praze. Prvý z autorrů pracoval spolu s R. Řetovským v ústavu pro fysiologii rostlin Univerzity Karlovy a prováděli mnoho praktických pokusů se zpravokořeňováním, v knize jsou výsledky jejich pokusů. Dále jsou v knize popsány postupy vedoucí k cíli včetně řady podmínek, které musejí být splněny k dosažení úspěchu.
Úspěchy v zakořeňování zelených řízků odrůd ovocných stromů s použitím stimulátorů záleží na druhu, odrůdě a dalších podmínkách, pohybují se od 40-90% u broskví, 32-40% u meruněk, 5-17% u jabloní, 0-9% u hrušní. Při použitáí etiolovaných řízků se procento úspěšnosti zvedá. Dále je popsáno zakořeňování zimních řízků.
Způsobů zpravokořeňování ovocných stromů je popsáno 8, jsou to většinou způsoby pracující s mladými jedinci a většinou trvají několik let.
Způsob Bordovského je ověřený v praktickém provozu pro jabloně a některé slivoně. Autoři knihy uvádějí dobrý úspěch pro 60 odrůd jabloní a 20 odrůd slivoní. Jsou potřeba jednoletí šlechtěnic odrůd, které jsou zamýšleny pro množení, na podnoži nezáleží. Na šlechtěnci provedeme zářezy nad pupeny a vysadíme šikmo do brázdy. Ponecháme nezahrnuté až do narašení pupenů, poté výhony zasypeme 5 cm zeminou, příměs rašeliny zakořenění podporuje. V prvém roce procento úspěchu u jabloní 4-92% (závisí na odrůdě), ve druhém roce 30-100%.
Způsob Špilara je podobný, pracuje se s vyzrálými větvemi plodných stromů řezanými v lednu-únoru.
Metoda hřížením Čermáka pracuje se stromy s větvemi nízko u země,
metoda Kasíkova pracuje s výhony naroubovanými na pařez ovocného stromu. Oba způsoby používají kroužkování.
Způsob Brabce používá řízky, ke kterým je přiroubován pomocný kořen. Pro odrůdy jabloní má metoda úspěch 0-70% v prvním roce, 6-80% v roce druhém.
Druhý způsob podle Brabce je naroubování řízků do boku podnože.
K zakořeňování větviček ovocného stromu rostoucích v koruně se používá
Mičurinův přístroj, zvaný Mičurinův příborek. Sestává ze dvou skleněných trubiček ohnutých do U. Větévka se upraví kroužkováním, převáže a nasadí se příborek. Do jednoho ramene se nalévá voda. Snadno kořenící druhy a odrůdy koření v prvém roce, těžko kořenící až rokem druhým.
Máme-li k dispozici pravokořenný strom je množení možné i způsoby využívajícími kořenové řízky.
bobek píše:Ale teď pozor, někteří zastánci zpravokořeňování se domnívají, že semena takovýchto stromů mají větši naději si zachovat ušlechtilé vlastnosti roubu protože už je neovlivňuje neušlechtilá podnož. Hmm, nevím. Matně si vzpomínám na Mičurina, kdoví, možná to nebyl úplně vypitej mužik. Dejte mi 200 let navíc a zjistím jak se věci mají
Tvé vzpomínání je zcela správné, hypotéza pochází od I.V.Mičurina: "Všechny ovocné stromy nenaštěpované, s vlastními kořeny (bez jakékoliv podnože) v porovnání s naštěpovanými na podnož planých druhů dávají při křížení více kulturních odrůd dobré jakosti."
V knize se dále píše o zakládání sadů pravokořenných stromů k porovnání se stejnými odrůdami roubovanými. Vzhledem k tomu, že tyto sady zakládali někdy kolem roku 1950 tak by porovnání a výsledky již měly být známy. Pokud byste na to někdo narazil tak by mě to zajímalo.