Předem předesílám, že jsem rovněž zastáncem prořezávání stromů a péče o ně. Ale učinila jsem zajímavou zkušenost. Před 4 lety jsem koupili řadu let opuštěnou, zchátralou chalupu se zahradou totálně zpustlou, zarostlou náletovými dřevinami a plevelem tak, že jsem v ní napoprvé zabloudila a nevěděla, kam jít (ne, že by byla tak velká, ale prostě neproniknutelná a nepřehledná džungle). V té džungli se nacházela mezi bezy, lipami, jasany, myrobalány a dalšími nálety spousta jabloní. Přehoustlými tak, že dole pod nimi byla tma a jenom mech, a trpícími rakovinou. Ten rok, co jsme to koupili, tam byly všechny jabloně obalené jablky. Krásnými, většinou velkými, vybarvenými, bez známek strupovitosti, i když hodně napadené monilií. Nicméně stále jich bylo dost, že i přes značné procento shnilých nám zbylo na celou zimu dost na jídlo i pro známé. Nálety a hodně nemocné stromy jsme hned pokáceli a na jaře jsem samozřemě vyrukovala s pilkou a nůžkami, stromy prořezala, rány ošetřila, přihnojila. Od té doby tam nemáme jablka téměř žádná
To, co naroste, je všechno strupaté a shnije.
Na předchozí zahradě po prarodičích, kterou jsem musela opustit, je to však přesně podle ovocnářských příruček -obnovila jsem tam výsadbu, o nové stromy jsem se pravidelně starala a dařilo se jim skvěle, ovoce bylo krásné, velké, zdravé. Pak jsem ji musela opustit, o stromy se od té doby nikdo nestará, nestříhá je, nehnojí, v suchu nezalévá, no a jablíčka jsou mrňavá, zdeformovaná, strupatá.
Já si to s těmi jabloněmi na té koupené zahradě zkrátka vysvětluju tím, že se prostě ty stromy naštvaly, že někdo učinil přítrž jejich mnohaletému dosavadnímu svobodnému vegetování a začal si je formovat podle svého, a normálně to sabotují
.